Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata ! . . . ( Gene Hill )

Jak a kde najít toho správného chovatele...

28. září 2006 v 7:43 | zlaty.retriever@seznam.cz |  Výběr chovatele
Jak a kde najít toho správného chovatele …
Výběr štěněte by měl být od seriózního chovatele. Je třeba se vyvarovat překupníků nebo tzv. množitelů bezpapírových psů. Prvním předpokladem je, že chovatelé jsou členy klubu, ve kterém se sdružují chovatelé tohoto plemene a členi ( všichni majitelé retrieverů nemusí mít CHS ). Doporučujeme navštíviv několik různých stanic a porovnat jejich chovné feny a hlavně podmínky odchovu.
Dobrý chovatel se pozná zejména, že jeho chovní psi a štěňata působí čistým a pěstovaným dojmem a jsou plni radosti ze života, starší psi, stejně jako štěňata nepůsobí ostýchavým, uzavřeným dojmem, jsou přátelští a mají radost z kontaktu, rozmezí jeho chovu leží v obytné části domu, nebo v jeho nejbližším okolí, aby získala štěňata bezprostřední a blízký kontakt s člověkem, štěníci neodcházejí od svého chovatele dříve jak v 8-mi týdnech, jsou očkována a odčervena, chovatel podá velmi rád informace o zdravotním stavu svojich psů (zejména na vyšetření DKK a DLK ), také o jejich výcviku a úspěších na výstavách a umožní nahlédnout do podkladů, papírů a výsledků vyšetření atd. , dokáže obsáhle a věcně poradit , předá rád tipy o péči, krmení, výchově, nabízí kdykoliv možnost pomoci, pokud by nastal jakýkoliv problém, chovatel nenaléhá na koupi štěněte, naopak dobře se informuje na podmínky držení psa a ptá se po nich, udržuje stálý kontakt s majiteli i po prodeji štěněte a další a další, ale to bychom popisovali stále do nekonečna to , co bylo už tolikrát napsáno v odborných článcích a knihách . Na našem blogu v rubrice CHOVATELSKÉ STANICE najdete seznam chovatelských stanic u nás i zahraničí.
Proto přejeme hodně štěstí ve výběru chovatele a následně Vašeho štěňátka !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám plemeno GOLDEN RETRIEVERA ?

ANO A MOC 69.2% (2022)
ANO 6.5% (191)
SNAD ANO, ALE... 4.2% (122)
NEVÍM 3.9% (114)
NE 4.3% (127)
NE, MÁM JINÉ PLEMENO PSA 6.8% (200)
NE, NEMÁM RÁD PSY 4.9% (144)

Komentáře

1 Ivana Ivana | 22. dubna 2009 v 19:46 | Reagovat

Ano, je to krásné plemeno

2 Iva Iva | 27. července 2011 v 10:22 | Reagovat

Dobrý den,

chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh a dát vám malé varování, protože kdyby někdo varoval nás, bylo by dnes vše jinak...

Ráda bych začala tím, že důrazně nedoporučuji odebírat štěňata retrievrů z chovatelské stanice retrievrů "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi".

Když si do vyhledávače na internetu zadáte název této stanice nebo jméno Ing. Jan Kubeš, najdete informace typu, že se jedná o nejstarší chovatelskou stanici retrievrů, která jako jediná nabízí všechna plemena retrievrů, najdete spoustu ocenění, medailí, šampionů a zjistíte např., že Ing. Jan Kubeš je místopředsedou Českomoravské kynologické unie. Dohromady to pak působí, že se musí jednat o perfektní chovatelskou stanici a že Ing. jan Kubeš je vynikající kynolog, ale bohužel opak je pravdou... Ing. Jan Kubeš možná ze začátku o tuto stanici snad i s láskou pečoval, avšak časem ji nechutným způsobem přetvořil ve výrobnu přešlechtěných degenerovaných štěňat, kde se nedbá na kvalitu, kde se nedbá na to, že můžou trpět jak zvířátka, tak jejich páníčkové. Chovatelství se pro něj stalo pouhým byznysem.

Již je to několik let, co jsme si z této stanice přivezli nádherné štěňátko Flat Coated Retrievera a dali mu jméno Ron. Asi po roce se u něj zjistilo degenerativní onemocnění slinivky a měl neustálé problémy s imunitním systémem. Náš Roneček nás opustil v pouhých 6 letech. Když jsme se z této bolestivé ztráty vzpamatovali, naivně, což si nikdy neodpustíme, jsme se k Ing. Kubešovi vrátili pro nové štěňátko. Přáli jsme si, aby vše bylo jako dřív a proto jsme si vybrali stejnou chovatelskou stanici, stejné plemeno retrievra, stejné jméno a Ing. Kubeš nás ujišťoval, že tentokrát bude pejsek zdravý, ať určitě nemáme strach...

Ano, sami jsme chtěli, aby vše bylo jako dřív, ale až na jednu zásadní věc. Aby byl pejsek tentokrát opravdu zdravý, jenže historie se opakovala... Problémy začaly opět po prvním roce jeho života. Začal kolabovat jeho imunitní systém a my jsme bojovali o jeho život. Tuto bitvu jsme vyhráli, ačkoliv nezůstala bez následků. Roneček začal výrazně kulhat na levou nožičku, chvílemi ji vůbec nepoužíval a nebo se ji snažil maximálně odlehčit. Na veterině nedokázali přijít na to, co je příčinou a jak to napravit. Ale i s tím se náš pejsek naučil žít. Sval na nožičce měl sice ochablý a často si ji nadlehčoval, ale absolvoval spoustu krásných a dlouhých výletů a lítání po lese, které tolik miloval. Jenže poté přišla další rána, a to, že se u něj projevila epilepsie. I s tím jsme se snažili co nejlépe vyrovnat, i když epileptické záchvaty byly těžkými chvílemi jak pro Ronečka, tak pro nás.

Je to asi 14 dní, co začal být náš pejsek jakoby unavený a smutný. Začal kulhat a bylo vidět, že mu dělá problémy si lehat a vstávat. Po několika vyšetřeních na veterině z retngenu zjistili, že má srostlé dva obratle na bederní páteři a začíná srůstat i třetí. Veterinář nám sdělil, že se jedná o degenerativní vadu a že se s tím nedá nic dělat, ale že s tím pejsi dokáží normálně žít. Dostal kortikoidy s tím, že by se to mělo zlepšit. Zlepšení bohužel nenastalo, spíš naopak. 22.7.2011, den před Ronečkovými 7. narozeninami přišel jiný veterinář s novou diagnózou. Roneček je prý zavodněný a má o hodně zvětšené srdíčko (další degenerativní vada). Dal nám na to léky a řekl, že se ještě budeme divit, jaké zlepšení nastane. Asi víte, jak bude příběh pokračovat. Zlepšení nenastalo, Roneček jen ležel, byl apatický, nedokázal se udržet na nožičkách, nechtěl jíst a nakonec ani vylučovat. Selhaly ledviny a začalo selhávat jeho nemocné srdíčko. 25.7.2011 jsme ho již nedokázali déle trápit a i když to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutích v našem životě, nechali jsme našeho milovaného Ronečka uspat.

Protože máme ke zvířátkům velmi silný vztah a oba naše pejsky jsme brali jako další členy rodiny, jsou pro nás tyto chvíle velmi těžké a bolestivé. Neprožívejte totéž a vezměte si pejska od nějakého malého, třeba i rodinného chovatele, který ho bude od narození do předání s láskou piplat. Pokud sebereme dost sil na to, abychom si pořídili nového pejska, určitě to tak uděláme.

3 Sona Kohnova Sona Kohnova | 20. října 2011 v 3:44 | Reagovat

Dekuji vrele za Vas prispevek - jak jinak muze 'normalni' clovek predpokladat, ze profesional dela presne opak toho co od nej ocekavame.

4 Martin Martin | E-mail | 2. prosince 2012 v 11:45 | Reagovat

Dobrý den.Přečetl jsem si Váš článek a je mi to opravdu líto.Proč jsem se ale rozhodl vám napsat je to ,že mám doma 6 měsíčního krásného retrievra Dona a hledám pro něj nového majitele,jelikož z rodinných důvodů ho musím opustit což není ani pro mne jednoduché.Rád bych ho ale daroval někomu,kdo ho bude mít tak rád jako já.Třeba by jste o někom věděli i vy sami.Děkuji Anton Martin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.